„ČESKÝ RÁJ TO NAPOHLED“ – EXPEDICE 2022

Po dvouleté odmlce způsobené neutěšenou covidovou situací se žáci osmých ročníků opět vydali na zeměpisně – poznávací exkurzi po krásách naší vlasti. Cíl naší týdenní expedice představovala tentokrát Chráněná krajinná oblast Český ráj, nejstarší velkoplošné chráněné území v České republice. Centrem našeho pobytu bylo samotné srdce Českého ráje, obec Malá Skála v Libereckém kraji. Od prvního dne nás čekal opravdu pestrý a nabitý program, který zahrnoval nejen geografická poznání, ale také turistické výzvy se značným převýšením. Zároveň nesměly chybět ani kulturně – historické přesahy. 

Náš itinerář jsme započali návštěvou sklárny Jílek v Kamenickém Šenově, kde mohli naši žáci takřka přímo nakouknout pod pokličku tomuto tradičnímu odvětví Libereckého kraje. Se zjištěním, že se jedná o velice náročné a precizní řemeslo, které bohužel zoufale postrádá nové zanícené pokračovatele, jsme se vydali za zdoláním Ještědu, české stavby 20. století a dominanty Liberecka. Největší pozoruhodnost romantické krajiny Českého ráje v severovýchodních Čechách tvoří však známá pískovcová skalní města. Jedná se o rozmanitou oblast, kterou utvářela jedinečná geologická minulost a jíž lze bezesporu nazvat místem úsvitu lidské civilizace na našem území. I my jsme podnikli pomyslnou cestu napříč věky započaté kdysi na druhohorním mořském dně. Po svých jsme postupně prošli větší část tzv. Zlaté stezky, tedy známé Klokočské průchody, Besedické skály, mýtický hrad Pantheon či proslulou „Mekku“ českého skalního lezení, přírodní rezervaci Hruboskalsko. Krajina Českého ráje je vedle pískovcových sedimentů typická pozůstatky třetihorní sopečné činnosti, proto jsme nemohli vynechat výstup na Kozákov, někdejší naleziště polodrahokamů a také na Trosky, „bránu do pekel“ a symbol celé CHKO. 

Český ráj má vedle unikátního reliéfu též skvělou výchozí polohu pro výlety do okolních hor, tudíž by bylo hříchem této výhody nevyužít. Krkonoše, náš nejstarší národní park se vzácnou tundrou ve vrcholových partiích, představovaly se svým výškovým profilem pro mnohé z nás cíl z kategorie nejnáročnějších. Na 25 kilometrů dlouhém přechodu přes horský hřeben někteří výrazně překonávali svou komfortní zónu a zakoušeli limity svých sil. Za odměnu nás čekaly majestátní výhledy z vrcholků vytesaných ledovcovou minulostí. Harrachovy kameny – mohyla Vrbaty a Hanče – Pančavský vodopád – pramen Labe – sněžné jámy – Harrachov, to je úctyhodný výčet krásných míst, jež lze stihnout za jediný den. 

Kulturně-historický element, dodávající naší cestě patřičný kontext, tvořily prohlídky perly šlechtického rodu Rohanů zámek Sychrov a také ruční výrobny hraček firmy Detoa v Jiřetíně pod Bukovou. Aby toho nebylo málo, v týž den jsme ještě stihli průzkum bozkovských dolomitových jeskyní. Za jeden z vrcholů celé naší exkurze lze jednoznačně označit splutí 8 kilometrů dlouhého úseku řeky Jizery na kánoích. Puštění se do této výzvy bez zkušeností vyžadovalo od některých účastníků jistou dávku odvahy, fyzické zdatnosti i technického umu. I přes jisté turbulence jsme všichni tento úkol téměř bez úhony zvládli, a tak zpáteční cesta na koloběžkách za doprovodu kapek deště vyvolávala pouze pozitivní pocity z dobře odvedené práce.

Celý náš pobyt jsme nakonec zakončili posezením u ohně při opékání vuřtíků, kde panovala uvolněná atmosféra s diskusemi nad nastřádanými zážitky. Jak by řekl klasik: „Není důležité, jestli je zážitek pozitivní nebo negativní, hlavně ať je intenzivní.“ Domníváme se, že si každý odnesl své osobní zážitky, které mu poskytnou nové, nejen informační rozhledy. Zpětná vazba našich účastníků nás vede k závěru, že terénní výuka má hlubší smysl a výrazně obohacuje teoretické školní učivo. Budeme se těšit na další toulky v příštím školním roce.

Mgr. Jaroslav Hanzlíček, Mgr. David Matěcha, Mgr. Lukáš Bosák