Inovativní formy prevence rizikového chování II.

 

Po velmi pozitivní zpětné vazbě na inovativní formy všeobecné primární prevence v prvním pololetí školního roku 2017/2018, pokračujeme také ve druhém pololetí v jejich realizaci. Vedle programů, jejichž realizátory jsou Zdravotní ústav v Ústí nad Labem („Hravě o prevenci“) a Spolek Kvalitní život, jsme i letos navázali na prověřenou spolupráci s Divadlem VeTři. Dlouhodobá spolupráce se školou, kdy lektoři vstupují do stejných tříd opakovaně, naplňuje principy efektivní primární prevence. Systematický přístup určený pro menší počet žáků (zpravidla jedna třída) je interaktivní, orientuje se nikoliv pouze na úroveň informací, nýbrž také na kvalitu postojů a změnu chování. Využívá různých forem práce a aktivizačních prvků – práce ve skupině, diskuze, dramatické, aktivační a pohybové techniky, soutěž o ceny, zpětná vazba apod. Po všech aktivitách obvykle následuje reflexe.

Cílovou skupinou v únoru a březnu byli postupně žáci 2., 3., 5., 6., 7. a 8., tříd. Témata programů v sobě reflektovala aktuální rizikové jevy: Putování za zdravím, Putování za zdravým jídlem, Nástrahy internetu, Můj facebookový profil a Nejsem netolik. V případě Divadla VeTři se jednalo o témata: Kyberšikana – internetová kriminalita, Závislosti (alkohol, drogy). Pestrá škála tematického zaměření si znovu vytyčila poměrně široký záběr cílů. Zvýšit zdravotní gramotnost a motivaci ke zdravému životnímu stylu, zlepšení pohybových dovedností (obratnost, koordinace), prevenci pohybové inaktivity a tím současně prevence nadváhy a obezity. Dále pak rovněž seznámit děti s fenoménem moderních sociálních sítí, které v sobě skýtají nejen neutěšené možnosti zábavy a sběru různorodých informací, nýbrž také značná úskalí v podobě zneužívání internetových profilů, protiprávního zveřejňování fotografií a také seznamování se s prakticky neznámými lidmi. V neposlední řadě se například svěže zábavné scénky Divadla VeTři zaměřily také na rizika a zhoubné důsledky užívání návykových látek.

Jejich interaktivní scénář umožnil aktivní zapojení dětí do dění na jevišti a ovlivnění vývoje pořadu. Scénky byly ovšem koncipovány tak, aby žáky vedly ke správnému konci. Zábavnou a hravou formou žáky směřovaly k přemýšlení a pohotovému reagování na situace, se kterými se mohou prakticky každodenně setkat na vlastní kůži. Na základě chyb, jež viděli ve scénkách, rozvíjeli žáci schopnost sami vhodně řešit vzniklé situace. Závěrem lze říci, že se u žádného z programů nejednalo v žádném případě o strnulou přednášku s cílem děti zahltit fakty či je nezáživně poučovat, nýbrž je zkušenostní formou vést k vlastním správným úsudkům.

 

Mgr. Jaroslav Hanzlíček